poem
Attention
My fingers feel nippy
Nose also numb
A little creepy
How my mind becomes dumb
Too focused on superficial problems
To take care of basic needs
Like writing silly poems
Instead of putting on some thneeds
Hello dr. Seuss
Just put some reading to use
Though nothing else is coming to mind
From his briliant silly intellectual rhyme
Because John cant stop yapping
About some walrus persona
And my hands are slacking
And try as i might, im not gonna
Cuz Hello Tim
Who’ll make the whole poem hilariously dim
And ill start to laugh
Leaving this poem as a draft
And my hands will still be blue
Cuz now theres a new hobby to attend to
---
Až potom
Jsem víc jak 3 měsíce v pracovní neschopnosti
Dávno už neřeším každodenní lidské blbosti
Například mě už dlouho nenapadlo
Kolik Pondělků, Úterků, Střed, Čtvrtků, Pátků, Sobot, Neděl vlastně uběhlo
Nemusím řešit dovoz a odvoz z práce
Nehlídám si kredit na své lítačce
Nemám lidmi nacpaný program
A s úzkostí se moc necourám
Všichni o té nemoci přemýšlí
Jak o noční můře nejhorší
Přejí mi co nerychlejší uzdravení
Z toho neskutečně strašného utrpení
A proto se cítím dost provinile
Když mi díky té nemoci šli všechny problémy do prdele
A já se konečně cítím svá
A tu dlouho pauzu od života si chci dopřát
Kdo by to nebral
Celé dny se v klidu a tichu šourat po baráku
Snídani si dávat s pohledem k mraku
Když se nudím tak čumím nebo tvořím
A až večer se do lidské komunikace nořím
Mám neustále prostor pro sebe
A jediný vnější hlas je “postaráme se o tebe”
Myslím si že má touha po klidu a ne-práci
Je součást té zdlouhavé nemoci
A až mi bude zase líp
Budu zase z hrnku aktivního života nadšené pít
Budu nadšená ze všech schůzek, plánů, projektů
A do Olomouce se odstěhuju bez jakéhokoliv protestu
Ale taky se trochu bojím
Že až tento krásný klidný čas bude muset pojít
Sice zase spadnu do života úžasných aktivit
Ale zároveň do svého nekonečného stavu emocionálních kalamit
Teď nejsem schopná odhadnout co se stane
A jakým směrem mi motivace prahne
Prozatím si budu užívat svou dlouhodobou pracovní neschopnost
A věřit že budoucí já nám zajistí zdravou nadšenost
---
Womb
A womb is a home
For life and love
A womb is part of me
From conception to death
Patriarchy took away my womb
Snuck it away for safe keeping
Reminding me of it through pain and blood
Patriarchy told everyone it owned my womb
Taught everyone to point the blame at me
When i showed my abdomen still empty
Patriarchy promised to fill the void
If i promised to disappear
And become a warm place for its new follower
Patriarchy will eat me from the inside
While its sheep push and poke me outside
Till i feel happy im being consumed and dissolved from the inside
Patriarchy made me fearful of my womb
Ashamed of my empty body
And so i stand at a dilema
Do i take my womb from myself
Leaving a constant belly ache behind
To feel the illusion of control
In a world thats so desperate to take it away from me
i will add a fancy link to my other poems here soon!
